Nevšední poslední pozdravy

Nemohu, neumím reprodukovat všechno, co v průběhu pohřebního obřadu a v podvečer odznělo. Ale minimálně dva z mnoha pozdravů si zaslouží připomenutí. Na rozloučení u hrobu své tetě Stano a Tomáš zazpívali za doprovodu kytarou zhudebněnou báseň, skomponovanou na slova meditace Chiary Lubich - z italštiny přeložil Stano. Bylo to krásné, mělo to melodii, harmonii, rytmus, myslím, že všechny dojalo. Snad i vás, čtenáře těchto stránek potěší její plné znění na Chiara Lubich.doc

Vzpomínky na zesnulou, o nichž se zmiňujeme v předchozím, zahájila Mária básní z duchovní poezie M. Quoista. Myslím, že rovněž stojí za připomenutí na Michel Quoist.doc .

Oba příspěvky, za jejichž zaslání děkuji Stanovi a Márii, jsem si dovolil ilustrovat oduševnělými malbami Václava Macha - Koláčného.