Inteligentní (Smart) domácnost, inteligentní (Smart) spotřebiče a Erik

Možná jste si všimli, že v poslední době je všechno „Smart“ (inteligentní), můžete si koupit Smart telefon, Smart televizor a vlastně vás čeká Smart Life. Alespoň to tvrdí časopis Sdělovací technika v jednom ze svých článků o velkolepé konferenci o Smart Grids – prý Inteligentních elektrických sítích. Pojmu Smart se už svého času ochotně chopili (kdo vlastně?) publicisté všeho druhu a ve slovníku si okamžitě našli několik interpretací slova – chytrý, apartní, moderní, fešácký a především inteligentní. A hnutí „Smart“ se okamžitě dalo do pohybu, proniklo snad do všech oblastí soudobé techniky.

Čeká nás Smart domácnost, která bude fungovat téměř sama, čekají nás Smart spotřebiče, které budou za nás promyšleně topit, větrat, chladit, uklízet, smažit, péci, vařit…

A tak jsem se rozhodl k tomuto trendu přispět. Náš elektrický sporák už měl ledacos za sebou, některé jeho funkce už byly nedosažitelné, a tak jsem se rozhodl inovovat. Samozřejmě v duchu současných trendů, v duchu Smart! Výrobek takto označený jsem ještě sice na našem trhu nenašel, ale přece jen mě jeden oslovil, v mých představách se ke Smart blíží, má troubu takřka inteligentní. Pokud se hospodyňka rozhodne něco upéci, už nemusí postup pečení hlídat, jednoduše nastaví, jak dlouho má trouba hřát a na kolik stupňů a pak už se může nerušeně věnovat jiné činnosti. Její inteligence jde ještě dále. Majitelka se klidně může vydat na nákupy, nebo dokonce posedět s přítelkyněmi v kavárně, trouba se v určenou hodinu sama zapne, připravený pokrm při předem zvolené teplotě spolehlivě upeče a v okamžiku, když je jídlo připravené k podávání, se bezpečně vypne. Zkrátka nevídaný komfort, v kuchyni pohoda.

Tedy tolik teorie. Pravda, jisté drobné překážky tu jsou, například náš jeden a půl roční Erik. Měl bych ho představit, je to můj pravnuk, mimořádně vydařený, aktivní (až hyperaktivní) kluk. Mimořádně si oblíbil tlačítka, ony kouzelné knoflíky všech možných elektrických přístrojů. Nedivme se mu, je v tomto směru systematicky vychováván, velká část jeho hraček je „elektronizovaná“, na stisknutí tlačítek reagují nejrůznějšími zvuky, hrají, štěkají, rozeznívají rytmus koňských kopyt a dokonce i někdy mluví. Erik knoflíčky pilně a se zjevnou chutí mačká, počíná si při tom se zručností zkušeného klávesisty.

Náš takřka inteligentní sporák mu jeho hračky určitě připomíná. Pod nevelkým světelným displejem je sada tlačítek zjevně určených k tomu, aby se jimi manipulovalo, a on se tohoto úkolu s chutí ujímá, náš sporák jednoduše považuje za další hračku, poměrně nemotornou, velkou ale stejně to zkouší, zleva doprava a naopak… A sporák občas skutečně reaguje pilným pípáním, Erik je spokojen. Má to drobnou vadu, autor ty kouzelné drobnůstky určil k něčemu jinému, k ovládání, jak říká, multifunkční trouby.

Nedávno nás Erik navštívil. Nedělní oběd měla manželka v úmyslu uvařit dokonce bez využití nabízení inteligence trouby, krásný kousek vepřového jednoduše naporcovala, osolila, okořenila a troubu, jak se patří, zapnula. Alespoň si to myslela, nevšimla si, že onu domnělou hračku si na chvíli vypůjčil Erik. Když po čase šla zkontrolovat stav pokrmu, zkoprněla: trouba zůstala studená, díky Erikově zručné manipulaci netopila, čekala na další příkazy.

Jako osoba odpovědná za provoz veškeré techniky domácnosti jsem byl okamžitě povolán. Přiznám se, těch pět tlačítek jsem po instalaci sporáku řádně a ve stanoveném pořadí obsloužil, ale od té doby jsem už dávno zapomněl, které k čemu složí, jejich prý důmyslné mnemotechnické označení mi nenapovídalo prakticky nic. Okamžitě jsem šel pro návod k použití, leč ten (divíte se mi?) po těch měsících provozu jsem samozřejmě nenašel. Na mé další zoufalé pokusy trouba tu pípala, tu na minutu i zablikala, jako by se rozhodla konečně sloužit, aby se vzápětí opět spolehlivě vypnula.

Elektronika se občas “zablokuje“, často ale pomůže vypnutí sítě a jakýsi restart. Zkusil jsem, zbytečně, jak jsem později zjistil, trouba po zapnutí vyžaduje vybavení jistého sledu tlačítek, bez not nejen pro hospodyňku, ale i pro docela zkušeného technika s mírně opotřebovanou pamětí stěží zvladatelné.

Nakonec jsem řešení kritické situace přece jen našel, (mé málo odborné pokusnictví bez návodu nevedlo k cíli, trouba blikala, pípala a pak se opakovaně beznadějně vypnula), celou společnost jsem pozval na oběd do nedaleké docela přijatelné hospůdky. Stálo to sice čtyřikrát tolik, než vlastní příprava oběda, ale co by jeden neudělal pro nedělní pohodu.

Samozřejmě jsem to od manželky schytal: „cos mi to koupil za krám?“. Své pohnutky jsem se snažil vysvětlit, jak jí poloautomatická či plně automatická funkce trouby může usnadnit práci, poloautomatický časovač jí může ušetřit potřebu hlídání trouby, plné automatické ovládání trouby nabídnout, aby se třeba mohla věnovat zahrádce, květinkám a přípravu voňavé pečínky svěřit svému mírně inteligentnímu sporáku. „Poslyš, konstruktér té trouby asi viděl kuchyni z rychlíku“, namítla a podstrčila mi jednu z četných kuchařek z naší knihovny.

Přiznám se, prostudoval jsem pak několik receptů, jak připravit vonnou pečínku. Říkaly vesměs např.: „Maso prudce zapečeme, po zapečení (troubu otevřeme) maso podlijeme vařící vodou, až se zbarví do zlatova, (troubu otevřeme) maso otočíme a za občasného podlévání (troubu otevřeme) dopékáme“. V dalších a dalších: „otočíme, za kontroly, otočíme, podléváme…“ Musel jsem přiznat, že to moje trouba přes veškerou inteligenci ještě nedovede. Možná ta další generace…

* * *

Snad ještě něco docela vážně. Jsem bývalý konstruktér, kdybych byl autorem oné rádoby důmyslné elektroniky, přes neznalost tajemství vaření a pečení bych ji určitě navrhl tak, aby trouba po zapnutí poskytla alespoň základní funkce bez složité manipulace s tlačítky, bez jakéhokoliv nastavování, její základní inteligence by si zasloužila o hodně vylepšit.

Ještě vás upozorním na omyl propagátorů všeho „Smart“: původci tohoto výrazu měli na mysli něco úplně jiného, S.M.A.R.T znamená původně zkratku, označující některá očekávání k moderní technice. Význam jednotlivých složek není ustálený, pro mne např. znamenají: S - Significant – pozoruhodný, M - Meaningful – smysluplný, A - Attainable – dosažitelný, R - Realistic – střízlivý, T - Tangible – opodstatněný. Není to výraz, jehož smysl bychom měli hledat ve slovníku. Nejsem si jist, že většina autorů hnutí Smart to pochopila.

A pokud jde o pojetí elektrických (a nejen elektrických) spotřebičů či aparátů, naši otcové doporučovali, aby tyto byly „trottelfest a idiotensicher“ – význam si laskavě najděte. Tento prostý požadavek moje rádoby inteligentní trouba určitě neplní. 

* * *

Fotokoláž © Marie Zieglerová