Erikův rok

Rok 2012 mohu bez nadsázky nazvat "Erikův rok"; pro celou naši rodinu se jeho příchod, první dny, týdny, měsíce jeho života staly tématem č. 1. Pro naši dobu je typické, že zprávy o něm, že jeho fotografie se po celé rodině šířily ohromnou rychlostí a ke konci roku už jich byly stovky a stovky. Rozhodl jsem se ten rok ve stručnosti dokumenovat a k jedniotlivým jeho měsícům jsem vytvořil malé koláže, zachycující snad to nejdůležitější, co se v nich událoa to na pozadí aktuálních obrázků z naší zahrádky. Ale než k tomu přístoupím, jeden úvodní, který bych nazval "Zdroje mých radostí".

Ano, poznáváte na něm členy mé nevelké rodiny (kritici mi vytknuli, že na něm scházím já).

Tou největší událostí byl ovšem Erikův příchod na tento svět 8. února. My jsme tuto událost mohli ovšem sledovat jen z dálky, na obrázku jsem se rozhodl zachytit jen ty nejdůležitěšjí aktéry, rodiče, novopečenou Babičku a samozřejmě Erika. Zahrada samozřejmě v těchto dnech ještě naplno odpočívala...

Maminka Jana nám slíbila, že našeho pravnoučka nám po šestinedělí představí. Stalo se tak a my jsme mohli v bžeznu svého nového miláčka poprvé vzít do náručí. Naše zahrádka ho vítala prvními kvety botanických tulipánů.

Nejdůležitější událostí Erikova raného života se v dubnu stalo "vítání" na Frenštátské radnici. Babička zmobilizovala staronové vybavení, které se naškrobilo, nažehlilo. Z velkolepého rodinného svátku zaznamenávám jen něco málo obrázků, poprvé tu představují novopečeného strýce Martina a tetu Moniku. My, prababička a pradědeček se už cestování vyhýbáme a této malé rodinné slavnosti jsme se nezúčastnili, počkali jsme si na jeho další návštěvu v Rosicích.

V květnu Erik opět zavítal do Rosic, zahrádka jakoby na jeho počest naplno zazářila, a my jsme se s ním opět mohli několik dnů potěšit.

Červen zaznamenává další Eriků pokrok: začíná papat ovocné přesnídávky, pravda, nejprve se ještě tváří všelijak, ale potom už pusu docela netrpělivě otevírá (jako to ptáčátko).

Erikovi je půl roku, s velikou chutí zkoumá taje svého obydlí...

Erik občas navštíví i svoji Babičku na Valašské Senici. Z jedné z těchto návštěv pochází následující obrázky, přestože pozadím snímku je stále rosická srpnová zahrada.

Není mnoho příležitostí, aby se sešla naše malá rodinka v plném počtu. Naše setkání v září předznamenalo několik našich rodinných událostí, výročí naší svatby, naše narozeniny...Bylo příjemné se sejít, počasí přálo, mohli jsme si dopřát i malé pohoštění.

V říjnu nás Erik opět navštívil a mohli sme si udělat fotografii čtyř generací. Zahrádka se už pomaly připravovala na ukočení sezóny...

V listopadu se už zahrádka octla pod popraškem sněhu, podobné to bilo i ve Frenštátě. Jana nám poslala jeho poslední obrázky...

Prosinec patří Vánocům. Byly skoupé na sníh, já jsem si u vánočného stromku, u kterého Táňa s rodinkou trávila Vánoce  trochu zavzpomínal na hlavní událost roku, který přinesl našeho pravnoučka.

Utíká to, utíká, sotva jsme se nadáli, Erik slaví první narozeniny. A opět se podařilo k této příležitosti shromáždit celou rodinku. Narozeninový dort měl tvar lokomotivy, Erik si ho  vzápětí vychutnal, a my s ním!